21. září 2015 v 18:50 | Čičina
|
Mňau čau!
Už jsem sem dlouho nic nemňaukla. Nějak nebylo co. Ale teď se stalo spoustu věcí najednou.
Páníčci začali brzy ráno odcházet a většinou se vrací až když je ta žlutá věc na obloze úplně na druhé straně, než je ráno.
Už vím, co je ráno. To je, když po tmě je najednou světlo.
Rána jsem mívala ráda. Ale už nemám. Zelený koberec je teď vždycky mokrý a studí mě do tlapiček. Nevím proč, je to tak vždycky, i když ve tmě voda nepadá...
Za chvíli bude zima, protože mi zhoustl můj kožíšek. To vím úplně jistě.
Ale chtěla jsem vám povídat o Zrzounovi. Vzpomínáte si na něj ještě? Kdysi jsem se tady o něm zmínila.
Dlouho jsme se neviděli. Trošku se mi po něm stýská...Tak proč jsem vám o něm chtěla zamňoukat? Protože jsem ho dneska ucítila. Byli jsme s paničkou na zahradě a já jsem odpočívala na zeleném koberci. Foukal vítr (to už mi taky panička vysvětlila, jak se tomu podle vás, lidí, říká.) No a jak zafoukal, tak jsem ucítila jeho vůni. Někde nade mnou. Očmuchala jsem pár listů a našla jsem od něj vzkaz.
Vzkazoval mi, ať se na něj nezlobím, že se ještě nějakou dobu neuvidíme. Pak že mi zase napíše, kdy by mohl.
Achjo. Trošku jsem schlípla fousky. Zkontrolovala jsem, jestli se panička nedívá (před chvílí na mě zase mířila tou bílou věcí, co dělá obrázky), a pak jsem rychle napsala odpověď. Moc se na tebe těším! Tvoje kamarádka Bublina.
Tohle jsem mu tam nechala. Doufám, že si to hodně rychle přečte.
Tohle by bylo už všechno, co jsem vám dneska chtěla vymňoukat.
Zatím mňauky a pápá...
Moc pěkné!