Mňau čau!
Už jsem sem dlouho nic nemňaukla. Nějak nebylo co. Ale teď se stalo spoustu věcí najednou.
Páníčci začali brzy ráno odcházet a většinou se vrací až když je ta žlutá věc na obloze úplně na druhé straně, než je ráno.
Už vím, co je ráno. To je, když po tmě je najednou světlo.
Rána jsem mívala ráda. Ale už nemám. Zelený koberec je teď vždycky mokrý a studí mě do tlapiček. Nevím proč, je to tak vždycky, i když ve tmě voda nepadá...
Za chvíli bude zima, protože mi zhoustl můj kožíšek. To vím úplně jistě.
Ale chtěla jsem vám povídat o Zrzounovi. Vzpomínáte si na něj ještě? Kdysi jsem se tady o něm zmínila.